Výžblept

28. března 2015 v 23:01 | Ness |  Zpověď
V hlavě mi křičí hromada slov. Po týdnu stráveném doma s horečkami jsem měla až moc času přemýšlet. Taky máte občas tak strašný pocit nespokojenosti sami se sebou?... Pořád si říkám, jak jsem odvážná a jsem schopná udělat všechno pro to, abych se cítila šťastná... jenže nevím co. Dobře, existujou chvilky, kdy si říkám, že si umím užívat a jen neplácám zbytečně rukama nohama pro nic. Je jich ale opravdu málo.

Co bych totiž bez svého tancování, psaní, bytí s kamarády a občasného cestování dělala?... Cítím se s tím volná. Jednou jsem někde četla, že život je o správných otázkách. Protože na správné otázky se v drtivé většině případů najde snadno vhodná odpověď. Vlastně proto také lidé píšou úvahy, ne?... Kladou různé otázky sami sobě a tím se dostrkají až ke svému zdárnému cíli. Pokud umí být sami k sobě upřímní a kritičtí.


Teda, pokud nemají ve zvyku používat tuhle výmluvu:"To se lehko řekne, hůř udělá!" Oh bože jak já to nesnáším. Fakt hodně. Je snad logické, že teoretická část je vždy jednodušší, než praktická. Ale vždy je to tak těžké, jak tomu dovolíte, aby bylo. Je strašná škoda, že tohle si uvědomuje jen hrstka lidí. A ještě menší hrstka se toho kromě uvědomění i se vztyčenou hlavou řídí.

Jenže... co když tak nějak vím, co chci, (mám o tom matnou představu) ale nevím, co dělat? Ať by to bylo cokoliv, tak vím, že bych do toho i šla. Ještě pořád se trochu znám - a jsem celkem blázen. Je na čase začít si odpovídat na ty menší otázky, abych se dopracovala k těm větším a důležitějším? (Vidíte? Tohle celkem funguje.) Proč se cítím tak, jak se momentálně cítím? Protože se točím v kruzích.

Je tu dalších pár otázek. Proč se točím v kruzích? Proč z nich neumím ven? A když z nich vylezu, proč je tak snadné spadnou zpátky? Odpovědi snad mám... vlastně je odpověď jen jedna jediná. Protože mi došla síla vůle. Síla dotáhnout věci do konce. Jsem looser. Kde mám hledat svojí sílu?... Prostě zvednout zadek a něco dělat. Cokoliv.

Proč se mi všechno sype pod rukama? Proč začínám závidět, i když se za tuhle vlastnost stydím a vždycky jsem jí odsuzovala? Proč se začínám podceňovat? Proč jsem uvěřila všem okolo, kteří tvrdili, že všechno zvořu?
A poslední otázka. Přemýšlím nad tím už dost šíleně dlouho. Proč se někteří cítí být méně, než ostatní... i když mají stejnou šanci něco dokázat? Proč k tomu začínám mít tendence i já?

Hehe. Měla bych si na ně začít odpovídat. A co vy? Co budete dělat dál vy?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama